Wolfram Ulfhedinn: Bič
Přioděn v látky cár,
v sněhové bouři.
Připraven by se kál,
hříchy ho souží.
Obrazy nápravy té svojí viny,
v bolestech drží bič-
nástroj co zažene všech hříchů stíny
a z pekel jej vyvede pryč.
Satana opustí,
k Bohu se vloudí.
Břímě své odloží
s bičem jež soudí.
Wolfram Ulfhedinn: Jen
Jen běžet a neznat hranic,
překonat prostor, porazit čas,
utkat se s temnou silou mas,
letět jak střela - nespoután pranic.
Jen žít a nepotkat strach,
jak rytíř v poli bojovat,
pevně držet meč a o štěstí rvát,
jen žít a najít světlo v temnotách.
Jen milovat a sám být milován,
neb pevný je ten, kdo cítí,
vždyť víš, že stavení se zřítí,
když uhnije mu trám.
Wolfram Ulfhedinn: Praotec
Jsem poutník a učeň z počátku času,
procházím světy, cíl cesty hledaje,
na cestě k moudrosti, mentora nemaje,
jsem odchován Mistrem vnitřního hlasu.
Odpoután od hmoty se prostorem řítím-
bestie jsoucí i mimo bytí.
Co pansofie slouží mi do mysli vrytí,
těch snových vizí, jež v temnotách chytím.
Nemocí bezcitnosti byl jsem posílen,
namísto srdce mám katedrálu prázdnoty,
ač konám dobro, jsem otrokem temnoty,
co shořet nechá mě, padnu-li vysílen.
Jsem lidský vlk - rozumem obdařené zvíře,
které vysléknuvší se z šedé kožešiny,
odělo se v marnost, chabost a pocit viny,
a oděvů těch navléklo ve vrchovaté míře.
Zvíře, jež přináší druhým spasení,
bytost, co lidi chrání před jimi samými,
co sama v boji je s hlavami tupými,
kteří za odměnu ji uvrhli v kobku vězení.
Wolfram Ulfhedinn: Noc
Velebena noc plná jasných hvězd,
kdy na měsíc vlci vyjí,
kdy kvete čarodějné býlí
a k toulkám láká stovka cest.
Kdy tělo rozechvívá vánek
a hvozdem line se vlhké půdy vůně,
co po nocích v Matčině se rodí lůně,
a pomáhá překonávat spánek.
Když posledního zvířete umlká hlas,
na okamžik se zastavuje svět,
a tíži ztrácí kámen, prsť i květ,
tehdy nastává zázraků čas.
Wolfram Ulfhedinn: Matce
Matko, proč bráníš si svůj zmar
a tvrdošíjně chráníš chorý lid,
nádoru zbavit nechceš, pomocnou ruku vzít,
od rodu, co duši svou ti zaprodal?
I přes překážky my hrdinně jdem vpřed,
když nejednu léčku nastražilas nám.
Dnes na vartách my zpopelňujem trám
a žhavými noži vypalujem vřed.
Noci příští pak vystoupíme z lesů
a se zbraní v ruce svedeme božské klání,
ve kterém nezvítězí ten, kdo se jen brání,
ale ten, kdo útočí se silou všech běsů.




