Hra o duši - upíří román

[Chensie]

Ahoj,
já a spoluautorka Wish spolu píšeme sérii Hra o duši. Je to naše vlastní dílko a už máme 3. knihy napsané a rády bychom Ti ho představily. Jsme zvědavé, jak se bude líbit, protože píšeme pro zábavu, pro další zkušenosti při psaní a především pro potěšení těch, kteří by si naši Hru o duši chtěli přečíst. Rády bychom ukázali, co v nás je a snad se někomu naše Hra o duši bude líbit, i navzdory násilí, erotice a emocím, jako je láska, přátelství, které by upíři cítit neměli... Ale my stvořily upíry nové... Upíry s duší...

Sem by se mi příspěvky asi nevešly, ale kdo by si chtěl přečíst, tak je to na našem obyčejném webu: [url]http://hraoduši.jex.cz[/url] Nedělám reklamu, jsme neziskové začínající amatérské autorky a snad se někomu naše tvorba bude líbit. Děkuju

Upíři jsou nelítostná krvelačná stvoření, která páchají hrůzné činy, nechávají se svést násilností a brutalitou. Jsou přívrženci smrti a nezkrotného chtíče po lidském těle i krvi. Upír Chester patří mezi nejhorší z nich, o čemž vypovídá i jeho minulost, která se ironicky dotýká i hlavních hrdinů a provází je celým příběhem.
Hlavní myšlenkou je letitá ironie osudu, která se začíná projevovat. Jediné, co bezbranné lidi může zachránit, je vdechnout upírovi duši... Hlavní hrdinka má ten dar nepoddat se a bojovat, ale dokáže ovládnout sériového vraha a vdechnout do něj lásku, soucit a milosrdnost? Hra o duši začíná a jen tak neskončí...
Velmi emotivní příběh, kde hlavní pocity tvoří láska, nenávist a chtíč. Upíři jsou hodně roztoužená stvoření, tudíž je erotika a násilí nevyhnutelné, ale záleží jen na hrdinech příběhu, jak se svými touhami naloží a budou bojovat o lásku, která je pro duši to nejdůležitější, ale pro upíra to nejbolestivější...

[Chensie]

Menší ukázka... Snad se bude trochu líbit

„Já tě neukousnu." Baví se a tlačí mě až k posteli.

Vyděšeně, přímo prosebně, na něj pohlížím. Dech se mi ztrácí a tlukot srdce slyším až ve svých uších. Z jeho doteků mě mrazí až v páteři. Znovu se mi nervozitou a strachem obrací žaludek.

„Já nechci," vykřiknu a snažím se před ním nerozbrečet.

„Ale já chci!" zavrčí mírně a probere ve mně další obavu. Ďábelsky se usměje a chytí mě zezadu za krk, zatímco se ke mně nakloní.

Rozechvěle zalapám po dechu a oči se mi rozšíří děsem.

„Co kdybychom přešli ke druhé části úkolu? Ta první ti šla moc dobře." Křivě se na mě usmívá.

Když mě takhle drží a tiskne se ke mně, klepu se jako ratlík. Chlad spolu s obavou mi proniká do každé buňky, že téměř necítím to tajemné velmi vzrušující mrazení, jež tak sladce bolí.

„Ne!" vyjeknu a než stačím cokoliv udělat, skloní se ke mně a políbí mě! Je to hrubý žádostivý polibek, ale mě natolik překvapí míra sladkosti, kterou při tom ucítím, až mu zasténám do úst. Má měkké chladné rty a to ve mně vyvolá pocit euforie, který se mísí s hrůzou, jež pociťuju. Když mi jazykem zajede mezi rty, vyjeknu rozkoší podruhé.Ach, ten dotek mě nabije natolik, až se mi zatočí hlava radostí! Můj první polibek! Ale i přesto se ho od sebe snažím odstrčit.

Pořád se klepu strachy a občas mě vytočí moje vlastní reakce! Vždyť tohle já nechci. Nelíbí se mi to, tak proč mu ve chvilkách podléhám a cítím ty pomyslné motýlky?! Bojácně sebou cukám a z očí mi proudem tečou slzy. Snažím se před ním uhýbat svým jazykem, ale jemu se ta hra spíš líbí.

Zkušeně mě ponižuje a mně při každém našem dotyku zatrne rozkošně v zádech a ještě víc začnu bojovat. Je to pokořující, že si ode mě bere neprávem něco, co bych mu nikdy nedala.

„Čemu se pořád tak bráníš? Vždyť se ti to líbí." Směje se mi do rtů.

„Nech mě, sakra!" Zabuším mu pěstmi do hrudi, ale znovu mě políbí. Pociťuju to ponížení, kdy on je ten nadřazený, zlý a zkušený a já jsem jenom člověk a ke všemu jsem doteď neměla ani zdání, jak vlastně polibek chutná. Ještě chvíli mě trápí svým dobyvačným jazykem a pevnými stisky rtů a pak se ode mě odtrhne.

Stojím před ním s pošpiněnou hrdostí a celá ubrečená.

„Takové nepolíbené poupátko," ušklíbne se na mě sebevědomě. „Zatím ti to moc nejde, ale neboj, já tě to naučím tak, aby se to líbilo i mně, nejenom tobě." rýpne si do citlivého místa a kochá se tím, jak rudnu. Zlostí a studem zároveň.

Sjedu ho nenávistným pohledem. „Seš hnusnej," pípnu a utírám si slzy. „Nikdy nepoznáš, jaký to je, když ti někdo dá pusu sám od sebe! Dobře ti tak, nikdy tě nikdo nebude mít rád," ušklíbnu se. Je mi mizerně! Jsem vzteklá a ubrečená, až to není hezký. Nejraději bych mu dala facku. Sakra, nejvíc tím trpí moje chorobně hloupá stránka. Ta, která chtěla prince na bílém koni a místo něj přišel upír... „Na šťastnou krev můžeš klidně zapomenout. Tebe nikdo nikdy milovat nebude, ani kdybys ho utýral k smrti," syknu zoufale.

Rysy mu ztvrdnou. Drapne mě pod krkem. „Ty jsi asi zapomněla, co tě čeká, když se budeš takhle chovat! Já ti to můžu hezky rychle připomenout!" zavrčí a vystrčí na mě špičáky.

Tiše zanaříkám a zavřu oči, protože mi v ráně začne bolestivě cukat. Drží mě až moc silně. Když uvidí, že nemám dalších námitek, pustí mě. Roztáhne ruce v náznaku objetí. Vyčkávavě mě propichuje pohledem.

Zavrtím hlavou. „Zas se mi zakousneš do krku," polknu. Začínám mít z každého jeho doteku panickou hrůzu.

[Chensie]

Další malá ukázka z II. knihy Upír versus člověk...

Chester se zašklebí a popadne ho dost nevybíravě za límec. Téměř neurvale ho hodí do postele, až Dick bolestně zasténá.

Protnu Chazze vzteklým pohledem, zatímco on se tváří ublíženě.

Nahne se nad něj a ponoří se mu špičáky do krku tak drasticky, až Dick vykřikne v agónii. Oči má doširoka otevřené a tvář mu hyzdí toliko strašlivá bolest, až se mi rozklepou kolena. Můj upír si chce naposledy užít ten pocit, kdy je nad ním a může mu ubližovat, ovšem já jeho nadšení nesdílím!

Uleví se mi, když se od něj po pár locích odtáhne a prořízne si zápěstí, které mu přiloží ke rtům. Jeho tmavé duhovky jsou bez jakékoliv emoce. Neznat ho, myslela bych si, že je prázdný a bezcitný, ale on uvnitř sebe teď trpí. Až bude z Dicka upír, tak se Chazzymu velkoryse odvděčím, ale teď musí vydržet.

Když od něj své zápěstí téměř násilně oderve, trhnu sebou a pozoruju, jak můj lidský přítel pln nadšení umírá a mění se v krev sajícího. Díky Chesterově knihovně, která mě velmi okouzlila, jsem si přečetla něco o proměně.

Proměna člověk v upíra

Upíři byli vždy označováni jako mocné živočišné bytosti se silně vyvinutým pudem sebezáchovy. Svůj druh se snažili zachovat nejen prostřednictvím plození následovníků, ale také přeměnou lidí v upíry. Přeměna byla dokonce považována za mnohem častější a oblíbenější způsob, jelikož při ní byly uspokojovány všechny upírovy potřeby a choutky.

Průběh takové přeměny vždy závisel na kvalitě jedu, který dospělý upíří jedinec produkoval. Čím silnější a vitálnější jedinec, tím kvalitnější jed způsobilý k procesu rychlé a hodnotné přeměny lidského druhu v upíří. Jed působil na člověka jako infekce, která dokázala napadnout jeho tělo do několika minut. Samotná přeměna pak trvala v rozmezí od několika minut do několika dní, opět v závislosti na kvalitě jedu. Celý tento bolestivý proces býval ve vzácných případech doprovázen rozkoší lidského jedince a jeho neutuchající touhou po krvi.

Tentokrát mnou neprochází obava, jako když se proměňovala Mia. Díky té jsem měla strach, že se nedožiju dalšího dne, ovšem Dick by mi přece neublížil! Ani jako upír nebude nikdy tak krvelačný a zlý.

A co, když ano? Ozve se střípek rozumu. Jen v duchu odfrknu a s naprosto užaslýma očima shlížím tu rychlou proměnu. Chester je skutečně prvotřídní upír, když dokáže takhle rychle vytvářet své zplozence.

Každý upír za svůj život vytvoří několik zplozenců ze své vlastní krve. Je jejich stvořitelem a sám je musí zaučit ve všem, k čemu má vztah. Zplozenci jsou schopní od svého stvořitele získávat různé kvalitní i nekvalitní rysy. Především se jedná o vlastnosti, kterými se upír odlišuje od ostatních.

Příklad:

Nadměrná krvelačnost
Zvýšená tvorba jedu
Amok či naprostá agresivita
Upíří feromony (velmi žádané hormony, kterými disponují někteří upíří jedinci)
Schopnost ovládání za pomoci přímého pohledu
Neschopnost levitace

Pokud člověk tíhne ve svém lidském životě k něčemu, co se v sobě snaží potlačovat, upíří nátura to v něm probudí a zhodnotí. Proto se upíří vyznačují především negativními vlivy a i ze sebelepších lidí jsou krvelačné a choré temné postavy.

Příklad:

Potlačované pedofilní touhy se mohou projevit jako neurvalý chtíč po mučení ratolestí. Zadržovaná zoofilní touha může vést až k tzv. "vegetariánství", tedy živení se pouze na krvi zvířat. Panická obava ze smrti se může projevit jako tzv. božský fenomén a upír pak vraždí s větší vehemencí, než klasičtí upíří jedinci.

Každá umlčovaná zhoubná vlastnost či sebemenší úchylka se může v těle upíra projevit jako jeho přednost, spolu s výrazným znakem, který získává od svého stvořitele.

Mírně bojácně se snažím zapudit vědomosti a němě doufám, že Dick bude stále stejný! Hloupá představa, ale co kdyby mu Chazzy dal do těla tolik soucitu, kolik jsem ho v něm jen stačila probudit?

Zavrtím znechuceně hlavou a raději se soustředím na proces přeměňování. Abych si to užila, potřebovala bych to zpomalené, protože on už se protahuje a pokožka nabírá barvu měsíce. Je tak světlá a přitom jako by lehce blýskavá, stejná jako má můj upír. Zářivé oči zůstávají stejné, ovšem jeho tvář se šklebí v bolesti a z hrudi mu vychází hrdelní hrůzostrašný smích, díky kterému mi přechází po zádech mráz. Na prstech mu objeví ostré drápy zabijáka a v ústech se brzy budou skvět upíří špičáky. Ty, kterými prokousne hrdlo tak snadno, jako by zajel nožem do másla. Zas stojím jako přimražená a možná až pitomě přihlížím tomu "zázraku".

„Di…" usměje se a omračující rychlostí se vytáhne na nohy.

Čelist mi poklesne. Je nádherný! Ano, byl skutečně krásný muž, ale nyní se jeho přednosti ještě vytáhly! Jeho postavu jako by umocnilo jeho sebevědomí a láska, kterou ke mně podle svých slov cítí. Tvář má naprosto andělskou a v ní se výhružně blýskají špičáky. Neznat Chestera, padla bych mu k nohám.

„Ani nevím, jak bych ti za tohle poděkoval," vydechne sladkým hlasem, až se přihlouple usměju.

„Dicku, nemáš za…" Ani nestihnu doříct a stojí náhle tak blízko mě, až na mě sahá mráz z jeho těla.

Zadívá se mi nebeským pohledem do očí a věnuje mi ďábelský úsměv, který mi k mému ochránci s křídly moc nesedí. Je téměř výhružný a mně se rozklepou kolena při tom zjištění.

„Ale mám," zavrčí potěšeně a políbí mě tak vášnivým a divokým polibkem, až mi na chvíli přestane bít srdce. Ty tam jsou choulostivé vroucí lidské doteky, vystřídala je živelná zvířecí touha, ze které mi hrudí prochází omračující tlukot.

„Dicku," zalapám vystrašeně po dechu a snažím se ho od sebe odtrhnout, protože mi jeho tvrdé sevření působí až bolest.
„Copak, miláčku?" vycení na mě své špičáky.

Chvilku na něj v omráčení zírám a pak vykřiknu, protože se mi zakousne do krku. Bylo to tak děsivě rychlé, že jsem to téměř nepostřehla. Ovšem necítím bolest, ale naprosto dokonalou slast!

„Dicku!" vykřiknu rozkoší, při které by se mi byly podlomily kolena, kdyby mě tak houževnatě nesvíral. Jeho láska je silná! Tak mocná, že se mi celé tělo propne v energickém výbuchu. Zvrátím hlavu a téměř si prožiju svůj "krevní orgasmus". Je to, jako by mi do těla vpadla ryzí radost, tak náhlá a vášnivá. Chesterova láska je jako rozbouřené moře, které mě svými vlnami pohlcuje a dostává postupně do větší a větší rozkoše. Ovšem ta Dickova, to je jako naprostá detonace, jejíž následky jsou neskutečné. Je tak náhlá, zákeřná a intenzivní. Hodně to na mě zapůsobilo!

A když ode mě Dicka odtáhne, tak padnu na zadek a ještě totálně rozněžněná shlížím, jak se téměř rvou.

„Ach, Dicku…" obrátím s láskou a okouzleným povzdechem oči ke svému andělovi.

[Chensie]

Prostě jsme vytvořily náš vlastní svět s upíry, kteří jsou nám nejblíž. Klasicky na slunci shoří jako papír, dotek kříže či stříbra je bolí, svěcená voda rozleptává kůži a zabít se dají kůlem přímo do srdce... Ale mají něco navíc. Mají schopnosti, ne jako superman, ale takové, které by dokázala podpořit sama příroda... Dokáží okouzlit kořist svou vůní, kupříkladu. Upíří přeměnu máme rychlou a ona zhodnocuje v lidech to špatné a nadzdvihuje to v upírovi. Takže naši upíři disponují deviantními choutkami, jak násilnými, tak erotickými. Jsou samozřejmě majetničtí, chtějí ovládat a řídit. Chtějí být pány celé situace i života své kořisti. Ovšem nejsou schopní svou kořist vysát docela... Nesají moc a Ti, kteří mají duši a jsou schopní milovat, dokáží mimo bolesti při sání, způsobovat i rozkoš... Jsou prostě jiní a rozhodně bych to vůbec nesrovnávala se Stmíváním. Měly jsme vlastní fantazii, na kterou jsme daly a snad Tě to zaujme a třeba si i hezky počteš

http://hraodusi.jex.cz

Jsme schopné zaslat knihu ve formátu doc. i na e-mail, stačí napsat na Hraodusi@email.cz

Jde nám prostě o to, aby někdo v tom "našem" světě byl s námi a prožíval spolu s našimi hrdiny jejich drsné osudy... Děkuji.

Chensie